NFC v mobilu nejspíš používáte častěji, než si uvědomujete. Stojí za placením, dokáže posloužit při přístupu do budov nebo propojit telefon s NFC tagem. Ke komunikaci přitom stačí přiblížit zařízení na několik centimetrů.

Nákup máte namarkovaný, vytáhnete telefon, přiložíte ho k terminálu a za chvíli odcházíte. Za tímto jednoduchým úkonem stojí technologie, kterou většina z nás používá běžně, aniž by příliš řešila, co se děje na pozadí.
Řeč je o NFC. Nejčastěji si ho spojujeme právě s placením mobilem, zvládne toho ale mnohem víc. V článku si proto vysvětlíme, jak NFC funguje, co se děje během platby telefonem, k čemu slouží NFC tagy a jak je to s bezpečností.
Zkratka NFC znamená Near Field Communication, tedy komunikaci na krátkou vzdálenost. Jde o bezdrátovou technologii, která umožňuje dvěma zařízením předávat data, když je přiblížíte zpravidla na několik centimetrů.
NFC vychází z technologie RFID a funguje pomocí elektromagnetického pole. Jedno zařízení vytvoří pole, které druhé zařízení v jeho těsné blízkosti zachytí pomocí své antény. Tím mezi nimi vznikne spojení a mohou si předat potřebné informace. Právě proto stačí telefon přiblížit k platebnímu terminálu nebo NFC tagu. Nemusíte se jimi přesně dotknout, ale na větší vzdálenost už spolu komunikovat nebudou.
Přenosová rychlost může dosahovat až 424 kbit/s. Ve srovnání s Wi-Fi nebo Bluetooth to není mnoho, NFC ale ani není určené k posílání velkých souborů.
NFC může fungovat třemi různými způsoby. V režimu emulace karty se telefon chová podobně jako bezkontaktní karta. Toho se využívá třeba při mobilních platbách nebo v přístupových systémech.
Druhou možností je čtení a zápis. Telefon může načíst informace uložené v NFC tagu. Po přiložení může například otevřít uložený webový odkaz nebo spustit předem nastavenou akci, třeba zapnutí Wi-Fi.
Třetí režim umožňuje přímou komunikaci dvou zařízení vybavených NFC. Dva telefony si tak mohou po přiblížení předat například kontakt nebo odkaz na konkrétní webovou stránku.
Právě NFC platby patří k nejznámějším příkladům využití této technologie. Z pohledu zákazníka je všechno jednoduché. Telefon nebo chytré hodinky přiblížíte k platebnímu terminálu a zařízení si přes NFC vymění potřebná platební data.
Transakce následně projde platební sítí podobně jako při použití klasické karty a musí být autorizována. To všechno přitom může proběhnout během chvilky.
Důležité je, že mobilní peněženka při placení nemusí obchodníkovi předávat přímo číslo vaší karty. Využívá tokenizaci, při které ho nahrazuje platební token. Přidat se může i další ochrana přímo v telefonu, například ověření pomocí otisku prstu nebo rozpoznání obličeje.
NFC tag je malý pasivní prvek tvořený mikročipem a anténou. Může mít podobu nálepky, karty nebo třeba přívěsku a uchovává malé množství dat, která dokáže kompatibilní zařízení přečíst.
NFC tag může obsahovat například informace o produktu nebo odkaz na další obsah. V praxi tak může sloužit třeba na chytrém plakátu, obalu výrobku nebo jiném místě, kde chcete po přiložení telefonu rychle zpřístupnit konkrétní informace.
Právě tady je dobře vidět, že NFC čip nemusí být spojený jen s placením. Pasivní tag nepotřebuje vlastní napájení. Jednoduše čeká na chvíli, kdy k němu přiblížíte zařízení schopné ho přečíst.

Stejná vlastnost, díky které může NFC tag otevřít užitečný odkaz nebo spustit určitou akci, se dá také zneužít. Podvodník může připravit tag, který po načtení nabídne otevření phishingové stránky vydávající se například za důvěryhodnou službu.
K neznámým NFC tagům je proto dobré přistupovat podobně jako k cizím QR kódům nebo odkazům. Pokud po načtení tagu telefon nabídne otevření neznámé webové stránky, vyplatí se nejprve zkontrolovat, kam odkaz skutečně vede.
U Androidu otevřete Nastavení a do vyhledávání napište „NFC“. Pokud ho telefon podporuje, zobrazí se příslušná volba, kterou stačí zapnout. Přesné umístění se může podle výrobce telefonu lišit. Pro bezkontaktní placení pak potřebujete například Google Wallet nastavenou jako platební aplikaci a přidanou podporovanou kartu.
U iPhonu NFC pro Apple Pay samostatně zapínat nemusíte. Platební kartu přidáte v aplikaci Peněženka přes možnost Přidat kartu a případně ji ověříte u své banky. Při placení pak stačí vyvolat kartu, ověřit se pomocí Face ID, Touch ID nebo kódu a přiložit horní část iPhonu k terminálu.
Ano, pro běžné používání je NFC považováno za bezpečnou technologii, zejména při bezkontaktním placení. Pomáhá tomu už samotný krátký dosah, protože zařízení se běžně musí nacházet jen několik centimetrů od sebe. U mobilních plateb se k tomu přidávají další vrstvy ochrany, například tokenizace, ověření uživatele a dynamické údaje používané při jednotlivých transakcích.
Neznamená to, že NFC nejde napadnout. Za určitých podmínek lze bezdrátovou komunikaci odposlouchávat. Existují také takzvané relay útoky, při kterých útočník pomocí dalších zařízení přenese komunikaci mezi NFC zařízením a skutečnou čtečkou na větší vzdálenost.
U plateb ale samotné zachycení komunikace automaticky neznamená, že lze údaje jednoduše použít k další platbě. Právě tomu mají bránit dynamické bezpečnostní mechanismy. NFC tedy není neprůstřelné, ale způsob, jakým se používá při moderních mobilních platbách, počítá i s tím, že se někdo může pokusit komunikaci zachytit.
Právě jednoduchost je možná největší předností NFC. Na pozadí mohou probíhat poměrně složité procesy, uživatel ale většinou řeší jen jediné: kam telefon přiložit. Technologie se o zbytek postará sama.
NFC tak dobře ukazuje, jak mohou technologie postupně mizet z našeho vnímání, aniž by mizely z každodenního života. Čím lépe fungují, tím méně důvodů máme přemýšlet nad tím, co přesně se odehrává na pozadí.
NFC v mobilu je bezdrátová technologie pro komunikaci na velmi krátkou vzdálenost. Mobil díky ní může například komunikovat s platebním terminálem, NFC tagem nebo jiným kompatibilním zařízením.
Ne. Pokud telefon umožňuje NFC ručně vypnout, můžete ho zapínat jen tehdy, když ho chcete použít. Pro samotnou funkci NFC tedy není nutné, aby bylo aktivní neustále.
Samotná NFC komunikace probíhá přímo mezi zařízeními na krátkou vzdálenost a není založená na Wi-Fi. Některé služby využívající NFC ale mohou připojení k internetu potřebovat pro své další fungování.
NFC není vůči útokům zcela imunní a existují například odposlechové nebo relay útoky. Moderní bezkontaktní platby ale používají další bezpečnostní mechanismy, například tokenizaci a dynamické autentizační údaje, které možnosti zneužití zachycených dat omezují.
Obě technologie umožňují bezdrátovou komunikaci, ale NFC je určené pro velmi krátké vzdálenosti v řádu několika centimetrů a má nižší přenosovou rychlost. Hodí se proto třeba pro bezkontaktní platby, přístupové systémy nebo NFC tagy, zatímco Bluetooth je vhodnější pro komunikaci zařízení na větší vzdálenost.
Zjistěte rychlost svého připojení
na rychlost.cz