Čipy pod kůží i v hlavě. Budoucnost je blíž, než si myslíme

Čipy v hlavě zněly ještě nedávno jako nápad z vědecko-fantastických románů. Jenže dnes už je to realita. První uživatelé s mozkovými mikročipy dokážou ovládat kurzor nebo hrát šachy jen pomocí myšlenek. Lidé s ochrnutím se díky nim mohou znovu zapojovat do činností, které pro ně byly dříve nemožné, od surfování po internetu až po streamování nebo 3D modelování. Zároveň se rozšiřuje i využívání mikročipů pod kůží, díky nimž si lidé otevírají dveře nebo platí za nákupy bez karty a mobilu.

Za technologiemi stojí Neuralink Elona Muska, ale také další firmy, které se předhánějí v tom, kdo posune propojení člověka a počítače o krok dál. Zatímco jedni mluví o šanci vrátit zrak nevidomým či umožnit ochrnutým znovu chodit, jiní varují před etickými otázkami a bezpečnostními riziky. Je to začátek nové éry, nebo jen další technologická slepá ulička? V článku se podíváme, jak mikročipy fungují, co změnily v životech prvních lidí a kam se mohou posunout v příštích letech.

Jak mikročip funguje?

Mozkové mikročipy stojí na zdánlivě jednoduchém, ale technicky složitějším principu. Elektrody implantované do mozku zachytávají nervovou aktivitu v oblastech spojených s pohybem. Když si uživatel představí pohyb prstu nebo ruky, vznikne v mozku charakteristický vzorec elektrických signálů. Čip tento vzorec zaznamená, převede do digitální podoby a bezdrátově ho pošle do počítače.

Počítač pak interpretuje signál podobně, jako by přišel z klávesnice nebo myši – třeba posune kurzor, napíše písmeno nebo provede kliknutí. Zatím to není stoprocentně přesné a vyžaduje to trénink, ale i tak tato technologie umožňuje lidem s ochrnutím pracovat s počítačem jen pomocí myšlenek.

Samotné zařízení se skládá nejen z elektrod, ale i z miniaturního čipu, baterie a vysílače. Neoddělitelnou součástí je software, který se přizpůsobuje individuálním vzorcům mozkové aktivity a postupně zlepšuje přesnost ovládání.

Je důležité odlišit tyto implantáty od čipů pod kůží, které fungují úplně jinak. Podkožní RFID nebo NFC čipy nepracují s mozkovou aktivitou, ale slouží k jednoduchým úkonům, jako je odemykání dveří nebo bezkontaktní platby. Jsou levnější a běžně dostupné, ale s možnostmi mozkových implantátů se srovnávat nedají.

Život s mikročipem: první pacienti

Prvním člověkem s implantátem od Neuralinku se stal Nolad Arbaugh, který je od roku 2016 kvadruplegikem po nehodě při potápění. Před zákrokem mohl tablet ovládat jen pomocí speciální tyčinky v ústech, což bylo zdlouhavé a vyčerpávající. Po implantaci čipu dokázal mozkem posouvat kurzor na obrazovce, hrát šachy nebo surfovat po internetu. „Můžu znovu studovat a chci se vrátit do školy,“ popsal Arbaugh své zkušenosti.

Postupně se ale objevily komplikace – část jemných vláken, která propojují čip s mozkovou tkání, se začala odpojovat. Přesto Arbaugh implantát dál využívá a zvládá ovládat počítač bez asistence druhých.

V roce 2024 a 2025 přibyli další dva pacienti, známí pod jmény Alex a Brad. Alex, ochrnutý od krku dolů, se s implantátem vrátil k práci v grafických programech a 3D modelování. Brad, trpící pokročilým stádiem ALS, získal díky čipu možnost znovu komunikovat i mimo domácí prostředí.

Podle Neuralinku využívají první tři účastníci své implantáty v průměru více než šest hodin denně a hlásí výrazné zlepšení kvality života. Zatím jde o průkopníky v experimentální studii, ale jejich zkušenosti ukazují, jak zásadně může technologie změnit každodenní život lidí s těžkým pohybovým omezením.

Co mikročipy slibují do budoucna?

Společnost Neuralink i další výzkumné týmy vidí v mozkových implantátech obrovský potenciál. Do budoucna se počítá s tím, že technologie umožní vrátit zrak nevidomým, pomoci ochrnutým znovu chodit nebo ovládat robotické protézy. Musk také mluví o možnosti léčit psychické poruchy, jako jsou deprese, schizofrenie nebo autismus, a o využití při obezitě či epilepsii.

Součástí vizí je i propojení lidského mozku s umělou inteligencí a schopnost přenášet myšlenky přímo mezi lidmi. Musk si představuje, že podobné zákroky by se v budoucnu mohly provádět na běžných klinikách a implantáty by využívali nejen lidé s vážným postižením, ale i zdraví uživatelé.

Otázky, na které zatím nemáme odpověď

I když první úspěšné implantace ukázaly obrovský potenciál, zůstává před námi řada nejasností. Věda je teprve na začátku a nikdo dnes nedokáže s jistotou říct, jaké budou dlouhodobé dopady této technologie. Zatímco pacienti mohou získat nové možnosti pohybu nebo komunikace, lékaři zároveň upozorňují, že životnost samotného zařízení i reakce mozku na cizí materiály jsou velkou neznámou. Elektrody a jemná vlákna mohou časem degradovat nebo se posunout, což by mohlo vést k nutnosti opakovaných zákroků a s nimi spojených rizik.

Ještě zásadnější otázky se týkají ochrany dat. Nervové signály, které čip zachytává, jsou nesmírně citlivé. Mohou napovědět, jak člověk reaguje, co zamýšlí udělat nebo jak se cítí. Právě proto se začíná mluvit o potřebě nových „neuropráv“, která by chránila mentální soukromí podobně, jako dnes GDPR chrání naše digitální data. Jenže jak bude taková ochrana v praxi vypadat, kdo k mozkovým datům smí mít přístup a zda se je vůbec podaří udržet v bezpečí, to jsou otázky, na které zatím nemáme jasnou odpověď.

Do hry vstupují i psychologické dopady. Někteří pacienti popisují implantát jako součást vlastní identity, téměř jako nový orgán. Pokud by o něj přišli, mohlo by to zásadně ovlivnit jejich vnímání sebe sama i duševní stabilitu. Stejně tak není jasné, jak se změní náš vztah k sobě samým, pokud část našich schopností bude zprostředkovávat technologie.

A nakonec je tu širší etická a společenská rovina. Zatímco použití u lidí s postižením vyvolává spíše podporu, otázka nasazení u zdravých je mnohem kontroverznější. Pokud by si čipy mohli dovolit jen ti nejbohatší, mohlo by to vést k nové formě nerovnosti – rozdělení společnosti na ty, kdo mají přístup k „vylepšeným“ schopnostem, a ty, kdo zůstanou bez nich. Co to udělá s rovnováhou společnosti a s naším chápáním lidskosti, je zatím otevřená otázka.

Teprve začínáme psát první kapitolu

Když Elon Musk založil Neuralink, přitáhl k mozkovým čipům nebývalou pozornost. Jeho projekt se stal symbolem odvahy i kontroverze, od prvních testů na zvířatech až po implantaci do mozku prvního člověka. Musk ale není jediný, kdo v této oblasti hraje významnou roli. Firmy jako Synchron, Blackrock Neurotech nebo Precision Neuroscience pracují na vlastních řešeních a často volí méně invazivní přístup, který má být bezpečnější a dostupnější. Vědecké týmy po celém světě zkoumají, jak zlepšit komunikaci mezi mozkem a strojem, jak prodloužit životnost implantátů a jak zajistit, aby technologie sloužila lidem a ne naopak.

Představa, že by se mozkové čipy staly stejně běžné jako dnešní chytré telefony, je zatím vzdálená. Každý nový krok je spíše opatrným experimentem než samozřejmostí. Přesto už dnes vidíme, že se otevírá nová éra, v níž se biologie a technologie prolínají způsobem, který si ještě před pár lety neuměl nikdo představit.

To, co nyní sledujeme, nejsou hotové příběhy, ale první věty úvodu. Teprve začínáme psát první kapitolu a jaký bude její obsah, ukáže až budoucnost.