Internet z vesmíru, nebo z pozemních vysílačů? Elon Musk versus mobilní operátoři. Tisíce satelitů kroužících nad našimi hlavami proti moři 5G antén. Kdo vyhraje závod o vaše připojení? Odhalíme vám silné stránky obou technologií, jejich skryté slabiny i překvapivá zjištění o budoucnosti internetu.
Mezi nejzmiňovanější technologie ve světě internetového připojení patří služba Starlink společnosti SpaceX a mobilní síť páté generace (5G). Obě slibují revoluci v tom, jak se připojujeme k internetu, ale každá funguje na zcela odlišných principech a nabízí různé výhody i nevýhody. Pojďme se na ně podívat podrobněji a zjistěte, která z nich může být lepší volbou pro budoucnost.
Starlink je ambiciózní projekt Elona Muska a jeho společnosti SpaceX, který má za cíl vytvořit globální internetovou síť pomocí tisíců malých satelitů na nízké oběžné dráze Země (LEO). Na rozdíl od tradičních geostacionárních satelitů, které operují ve výšce přibližně 36 000 km nad Zemí, satelity Starlink obíhají ve výšce pouhých 550 km.
To významně snižuje latenci, tedy dobu odezvy mezi odesláním a přijetím signálu. K únoru 2025 měl Starlink na oběžné dráze více než 7 000 satelitů. Služba je přitom dostupná ve více než 125 zemích po celém světě, včetně České republiky.
Uživatelé potřebují k připojení speciální anténu, kterou jednoduše umístí na vhodné místo s dobrým výhledem na oblohu. Starter kity je možné zakoupit buď přímo u společnosti, nebo přeprodejců, kam patří i Alza.cz.
5G je pátá generace technologie mobilních sítí, která přináší významné zlepšení oproti předchozí generaci 4G/LTE. 5G sítě operují na různých frekvenčních pásmech, včetně milimetrových vln s velmi vysokou frekvencí, které umožňují přenos obrovského množství dat, ale mají omezenější dosah.
Technologie 5G nabízí teoretické rychlosti až 10 Gbps, extrémně nízkou latenci (pod 1 ms) a schopnost připojit až milion zařízení na kilometr čtvereční. To otevírá dveře nejen pro rychlejší mobilní internet, ale také pro internet věcí (IoT), chytrá města, autonomní vozidla a průmyslovou automatizaci.
Současná generace Starlink nabízí uživatelům rychlosti stahování mezi 100 až 300 Mbps, s latencí kolem 20-40 ms. To je výrazné zlepšení oproti tradičnímu satelitnímu internetu, kde latence běžně dosahuje 600 ms nebo více. SpaceX plánuje v budoucnu dosáhnout rychlosti až 1 Gbps a dále snižovat latenci.
Velkou výhodou Starlinku je konzistentnost rychlosti bez ohledu na geografickou polohu. Ať už jste ve velkoměstě nebo na odlehlém venkově, teoreticky byste měli získat podobnou kvalitu připojení – podmínkou je však dobrý výhled na oblohu.
Rychlost 5G sítě se může dramaticky lišit v závislosti na mnoha faktorech – použitém frekvenčním pásmu, vzdálenosti od vysílače, počtu připojených uživatelů a překážkách mezi zařízením a vysílačem. V ideálních podmínkách může 5G dosáhnout rychlostí přesahujících 1 Gbps s latencí menší než 10 ms.
Milimetrové vlny (mmWave) mohou teoreticky dosáhnout až 10 Gbps, ale jejich dosah je velmi omezený (často jen stovky metrů) a signál nemůže snadno procházet zdmi budov či jinými překážkami.
5G ve středním pásmu (Sub-6 GHz) nabízí rovnováhu mezi rychlostí a pokrytím, s typickými rychlostmi 100-900 Mbps a lepším průnikem překážkami.
Hlavní předností Starlinku je jeho potenciál poskytovat vysokorychlostní internet prakticky kdekoli na Zemi. Pro odlehlé venkovské oblasti, hory nebo rozvojové země, kde není dostupná pozemní infrastruktura, představuje Starlink často jedinou možnost připojení.
Nicméně, kapacita systému není neomezená. V hustě obydlených oblastech může docházet k přetížení, které vede ke snížení rychlosti ve špičkách. SpaceX se však snaží tento problém řešit vypouštěním dalších satelitů a zdokonalováním své technologie. Zda se mu to opravdu podaří, je však otázkou.
Pokrytí 5G je nejlepší v městských a příměstských oblastech, kde operátoři nejprve budují svou infrastrukturu. Vybudování komplexní sítě vysílačů je nákladné a časově náročné, zejména pro vysokofrekvenční mmWave 5G, které vyžaduje velmi hustou síť malých buněk.
Ve venkovských oblastech je zavádění 5G pomalejší a často se zde využívá nižších frekvenčních pásem, které mají lepší pokrytí, ale nižší rychlosti. V mnoha odlehlých oblastech není 5G a pravděpodobně ani nebude v dohledné době ekonomicky realizovatelné. V některých oblastech přitom není zavedeno ani 4G.
Spolehlivost Starlinku může být ovlivněna několika faktory. Fyzické překážky jako stromy, budovy nebo kopce mohou blokovat přímý výhled na satelity. Kvalitu připojení mohou zhoršit také extrémní povětrnostní podmínky jako silný déšť nebo sněžení.
S rostoucím počtem satelitů se však spolehlivost zlepšuje, protože anténa může komunikovat s více satelity současně. Výhodou je také nezávislost na pozemní infrastruktuře, což znamená, že Starlink může fungovat i během přírodních katastrof, které poškodí pozemní sítě.
Sítě 5G jsou obecně velmi spolehlivé v oblastech s dobrým pokrytím. Nicméně vysokofrekvenční 5G signály jsou citlivé na překážky a jejich kvalita může rychle klesat uvnitř budov nebo v oblastech s více fyzickými bariérami.
Mobilní operátoři tento problém řeší instalací vnitřních opakovačů signálu a využíváním kombinace různých frekvenčních pásem. 5G sítě jsou také závislé na stabilním napájení a optických páteřních sítích, což může být problematické při výpadcích elektřiny nebo poškození infrastruktury.
Počáteční investice do Starlinku je relativně vysoká – uživatelé musí zakoupit hardwarovou sadu (anténu, router a příslušenství), která stojí přibližně 9 000 Kč. Měsíční předplatné začíná na 1 200 Kč.
Zpravidla se tedy vyplatí pouze pro uživatele ve venkovských oblastech bez přístupu k vysokorychlostnímu internetu. Naopak lidé ve městech mají přístup k levnějším alternativám, jako je 5G nebo optika.
Náklady na 5G internet se liší podle poskytovatele, regionu a typu předplatného. Domácí 5G routery (FWA – Fixed Wireless Access) obvykle stojí méně než hardware Starlinku, a měsíční poplatky jsou často nižší. Navíc mobilní 5G v telefonech je obvykle součástí mobilních tarifů, které kombinují hovory, SMS a data.
Jednou z kontroverzí kolem Starlinku je jeho potenciální dopad na astronomii a znečištění oběžné dráhy. Tisíce satelitů na nízké oběžné dráze zvyšují riziko srážek a vytváření vesmírného odpadu.
SpaceX pracuje na řešeních, jako jsou méně reflexní satelity a manévrovací schopnosti, aby minimalizoval tyto dopady. Satelity mají také omezenou životnost (přibližně 5 let) a poté musí být nahrazeny, což vyvolává otázky o udržitelnosti.
Výstavba husté sítě 5G vysílačů vyžaduje značné množství energie a materiálů. Vysokofrekvenční vysílače také spotřebovávají více energie než starší generace mobilních sítí, i když moderní technologie se snaží tuto spotřebu optimalizovat.
SpaceX neustále vylepšuje svůj systém. Druhá generace satelitů Starlink má nabídnout vyšší kapacitu a rychlost. Společnost také pracuje na přímé komunikaci mezi satelity pomocí laserových spojů, což dále sníží latenci a zvýší kapacitu sítě.
Zajímavostí je, že podle dlouhodobého plánu mají být příjmy ze Starlinku využity k financování projektu SpaceX na kolonizaci Marsu.
Vývoj 5G směřuje k ještě vyšším rychlostem, nižší latenci a větší hustotě připojených zařízení. Technologie jako network slicing umožní přizpůsobit části sítě pro specifické potřeby – od kritických služeb vyžadujících maximální spolehlivost po masivní IoT aplikace.
5G a její budoucí nástupce 6G jsou podle odborníků klíčové pro chytrá města, autonomní dopravu a pokročilé průmyslové automatizace.
Přestože Starlink společnosti SpaceX je v současnosti nejznámějším a nejrozvinutějším poskytovatelem satelitního internetu na nízké oběžné dráze (LEO), na obzoru se rýsuje několik konkurentů, kteří by ho mohli v budoucnu nahradit.
OneWeb prošel bouřlivým vývojem – po bankrotu v roce 2020 byl zachráněn britskou vládou a indickou skupinou Bharti Global. K říjnu 2024 má na oběžné dráze kolem 600 satelitů a plánuje globální pokrytí.
OneWeb se liší od Starlinku tím, že primárně necílí na koncové zákazníky, ale spíše na poskytování velkoobchodních služeb telekomunikačním operátorům, kteří pak mohou nabízet připojení svým zákazníkům.
Potenciálně největším konkurentem Starlinku je Projekt Kuiper společnosti Amazon, za kterým stojí miliardář Jeff Bezos. Amazon plánuje vybudovat konstelaci více než 3 200 satelitů na nízké oběžné dráze.
Přestože Kuiper zatím nemá na oběžné dráze tolik satelitů jako Starlink (první testovací satelity byly vypuštěny teprve v roce 2023), Amazon má kapacitu rychle dohnat náskok konkurence.
V říjnu 2024 již Amazon začal s testováním služby u prvních zákazníků a oznámil plány na komerční dostupnost v roce 2025. Výhodou je také vývoj cenově dostupnějších terminálů, které by mohly stát polovinu ceny hardwaru Starlinku.
Čína nezůstává pozadu a buduje vlastní megakonstelaci známou jako Guo Wang (国网, také označovanou jako SatNet). Tento ambiciózní projekt plánuje až 13 000 satelitů, což by překonalo i plány Starlinku.
Přestože Guo Wang zřejmě nebude přímo konkurovat Starlinku na západních trzích, může výrazně omezit jeho globální expanzi v regionech, kde má Čína silný vliv. První satelity této sítě již byly vypuštěny a projekt postupuje rychlým tempem.
Japonský technologický gigant SoftBank oznámil plány na vlastní satelitní konstelaci, která by měla nabídnout přímé připojení k mobilním telefonům bez potřeby speciálních terminálů. I když tato iniciativa je zatím v ranějších fázích vývoje, představuje zajímavou alternativu, která by mohla změnit celkový přístup k satelitnímu internetu.
Odpověď není jednoznačná. Starlink a 5G nejsou nutně konkurenční technologie, ale spíše komplexní řešení pro různé scénáře. Starlink exceluje v poskytování vysokorychlostního internetu v odlehlých a venkovských oblastech a zajištění připojení v rozvojových zemích bez rozsáhlé telekomunikační infrastruktury.
Naproti tomu 5G vyniká v hustě osídlených městských oblastech s vysokými požadavky na kapacitu a průmyslových aplikacích vyžadujících extrémně nízkou latenci. Nejpravděpodobnější je tedy hybridní model, kde tyto technologie koexistují a vzájemně se doplňují.
V městských oblastech může dominovat 5G (a později 6G), zatímco Starlink a podobné satelitní konstelace budou poskytovat připojení v oblastech, kde je pozemní infrastruktura nedostupná. Pro běžného uživatele bude volba záviset na konkrétních potřebách, poloze a rozpočtu.
V ideálním případě bude technologie neviditelná – prostě se připojíme a systém automaticky vybere nejlepší dostupné připojení, ať už to bude 5G, satelitní internet nebo něco jiného.