Zjednodušeně řečeno umožňuje síťová neutralita rovnoprávné přenášení dat po síti bez zvýhodňování či znevýhodňování možnosti přístupu na jednotlivé stránky a k požadovanému obsahu. Někdy se setkáte i s označením internetová neutralita, jde o to stejné. Tento celosvětově používaný pojem zavedl v roce 2003 profesor Tim Wu, ale jeho prvopočátky lze vystopovat až do období vzniku internetové sítě.
Pro zajištění svobodné výměny informací a dostupnosti nových služeb je síťová neutralita podle názoru většiny odborníků zcela nezbytná. Právě síťová neutralita totiž dokáže zajistit, aby veškerý provoz na internetu byl posuzován stejně, bez výjimek a zohledňování toho, odkud a kam komunikace probíhá, kdo se jí účastní a které konkrétní služby jsou využívány. Díky neutralitě internetového připojení nemůže váš poskytovatel nijak ovlivňovat výběr webů k přihlášení, volbu používaných služeb a není možné některé služby zvýhodňovat nebo naopak komplikovat záměrně jejich dostupnost a provoz.
Evropská komise se shodla na tom, že zabezpečení síťové neutrality je velmi důležité a zavázala se k jejímu udržování. Stávající podoba nařízení se ale průběžně mění a ne všechny doplňky a úpravy jsou přijímány jako zcela pozitivní. To se týká zejména snahy některých států a nadnárodních organizací o jistý dohled nad přenášenými informacemi a možnost zasahování do obsahu dat i komunikace. Tyto tendence přece známe pod nepříliš příjemným označením „cenzura“.
Návrh na uspořádání internetových sítí údajně v souladu se síťovou neutralitou zmiňuje ještě další poněkud rozporuplný termín, skrývající se pod označením „specializované služby“. Tato formulace je ale velmi volná a mohla by dokonce vést k rozdělení internetu na dvě odlišné třídy. Jedna by sloužila pro placené a komerční služby a druhá by byla odkázána na pomalejší, obtížněji dostupné připojení.
Tomu se pochopitelně chce EU rozhodně vyhnout, a proto i další jednání probíhají tak, aby nedošlo k narušení síťové neutrality ani v případě tlaků z různých stran. Stejně tak omezování webů, které mohou být nějakým způsobem společensky škodlivé, by mělo probíhat pouze v pravomoci kompetentních soudů. V žádném případě o nich nesmějí rozhodovat poskytovatelé internetového připojení nebo jakékoli jiné organizace.
Některé firmy poskytující internetové připojení se proti zásadám internetové neutrality brání a snaží se je nenápadně obcházet. Je to především z toho důvodu, že jim právě důsledné zachovávání pravidel a zásad síťové neutrality snižuje nežádoucím způsobem příjmy. Mnozí provozovatelé stránek si totiž ochotně připlatí za rychlejší nabíhání obsahu stránek nebo za neomezenou propustnost linek u datově náročnějších služeb.
To pochopitelně vadí těm, jichž se takové řešení dotkne negativně, tedy zejména menším firmám, e-shopům a drobným podnikatelům na internetu. Některé podniky mohou být těmito postupy dokonce odrazovány od dalších investic. Navíc s výjimkami od síťové neutrality se otevírá další prostor pro zdanění, zvýšení nákladů, nárůst poplatků a ve finální podobě tedy vlastně postupů nárůst cen pro konečné spotřebitele.
V Evropě je otázka internetové neutrality stále spíš jen odbornou záležitostí, o kterou se veřejnost zajímá spíš okrajově. Přitom se jedná o velice důležitou problematiku, která se dotýká ve svých důsledcích každého uživatele internetu. O budoucnosti rozhodne především politika Evropské komise a přístup velkých poskytovatelů. Výsledek může významným způsobem ovlivnit budoucí podobu a fungování internetu.