Jako každý uživatel internetu, už jste se určitě mnohokrát setkali s pojmem IP adresa. Jedná se vlastně o unikátní číslo, které bylo přiděleno počítači využívajícímu komunikace prostřednictvím internetu neboli správně internetového protokolu. Tuto adresu tedy nedostane osoba, ale zařízení - pokud využíváte jiný počítač než ten svůj, používáte v té době jeho IP adresu a ne tu svoji. Navíc, aby to nebylo tak jednoduché, stejnou IP adresu může mít klidně i několik stovek lidí. Podívejme se tedy na celou problematiku trochu podrobněji.
Tato adresa je bezpodmínečně zapotřebí při každém přenosu dat, protože bez ní není komunikace možná ani jedním směrem. Samozřejmě ji nemusíte běžně při používání počítače zadávat, o to se starají směrovače (takzvané routery), které také disponují svou vlastní IP adresou. Číslo vyjadřující podobu IP adresy může mít různou podobu, záleží pokaždé na typu používaného protokolu. Jedná se tedy o definování síťového rozhraní v počítačové síti používající IP protokol.
První původní standard IP adres se datuje už od roku 1984 a nazývá se IPv4. V současné době se stále jedná o nejrozšířenější variantu používající 32bitové IP adresy, zapisované po osmi bitech. Ty jsou odděleny vždy tečkou (například 192.168.0.2). Původní model ovšem tak trochu podcenil potřebu nových adres, ačkoli počítal s využití 4 miliard variant. Proto je v současné době původní IPv4 postupně nahrazován protokolem IPv6. Ten využívá 128bitové adresy v hexadecimálním zápisu (například 2001:1528:134:1:0:0:0:2). Výhledově totiž lze počítat s tím, že své IP adresy budou mít například i běžné domácí spotřebiče.
Určení IP adresy je dáno čtyřmi trojcifernými hodnotami (v rozmezí 0 až 255), které jsou odděleny tečkou. Tento údaj slouží k identifikaci vašeho počítače nebo konkrétního serveru. Tento údaj slouží pro spojení s jiným počítačem a dělí se dále na vnější a vnitřní adresy.
Většina domácích počítačů je zapojena do takzvaná "vnitřní sítě", kterou řídí router nebo server, zprostředkovávající komunikaci o okolím. Nemusíte se ovšem příliš zajímat o to, zda je naše IP adresa vnější nebo vnitřní, případně statická (ta má stále stejnou IP) či dynamická (ta se může měnit při novém připojení k internetu), případně veřejná (ta ovšem není chráněna firewally u poskytovatele připojení a je celosvětově přístupná). Další variantou je IP adresa neveřejná, která není zvenčí dostupná. Tyto znalosti ale oceníte v případě, že si chcete založit vlastní server sloužící například pro multiplayerové hry, týmovou komunikaci nebo FTP server pro posílání souborů.
Zkratka VPN značí takzvanou virtuální privátní síť (Virtual Private Network) a vytváří bezpečné šifrované připojení na málo zabezpečených sítích, umožní totiž skrýt vaši IP adresu. To slouží v případě, kdy se potřebujete z nejrůznějších důvodů vyhnout sledování, cenzuře nebo šifrovat svoji komunikaci a tím zabránit geoblockingu (zeměpisnému blokování). Můžete ho využít například jako ochranu své webové komunikace i identity. Na druhou stranu, VPN jsou často placené, tudíž vaši identitu bude pravděpodobně znát poskytovatel VPN služby. VPN používají často i firmy, k zabezpečení přístupu do své vnitřní sítě zaměstnancům na tzv home office.